Listopadová sbírka
Paní mě zastavila u rybníka a prý "mám oblečení, ráda bych vám ho dala do kojeńáku". Pak to byla jiná paní v obchodě, v autobuse..
Spojila jsem se ústavem a tam se dozvěděla, že oblečení mají dost. Děti pomalu přecházejí z ústavní péče do pěstounské. Paní Suková z odd. A dostatek oblečení potvrdila, ale prý se hodí sousedním oddělení. Vymyslela jsem takovou rychlou sbírku. Rychlou i proto, že se blíží Mikuláš a děti z ústavu malý balíček přivítají.
Zadala jsem dohromady tři dny, kdy budu vybírat balíčky. Aspoň se doma nebudeme měsíc prodírat přes balíčky ke schodišti :,) Takhle snad doma nedostanu vynadáno já:,).
Pár dní dopředu jsem svůj úmysl vyvěsila na facebooku. Chtěla jsem vědět, zda by lidé vůbec měli zájem pomoci. Byla jsem překvapená. Ozvalo se mi spousta lidí ze středních Čech a pak dokonce až z Tábora. Monika Trnková už informovala paní ředitelku školky v Průhonicích, milá paní z břežanského Skokánku připravila sbírku i u nich u bazénu... Včera večer mi paní z Prahy 10 psala, jakže do ústavu může dopravit balík.
Dobří lidé jsou všude :,)
Mně tu prostě schází nějaký systém, jak dostat věci, které již nepotřebuji k někomu, kdo za ně ještě bude vděčný. Také jsem pokaždé, když děti byly malé, neměla peníze abych jim mohla koupit nové oblečení. A byla jsem ráda, když mi někdo dal něco po svých dětech.
Před pár roky jsem uvažovala, že bych si otevřela malou kavárničku na návsi ve Zvoli. A ladila bych si jí prosociálně. Bavilo by mě pořádat pro lidi akce, které je obohatí. Spojovat je. Už jsem čekala na vhodnou výzvu na ministerstvu práce a sociálních věcí. Chtěla jsem provozovat malé vzdělávací centrum. Pro účastníky kurzů zadarmo, bezúplatně, v rámci dotací EU. Čekání na vhodnou výzvu ale trvalo více než rok a po tom roce už jsem neměla prostory, se kterými jsem počítala. Můj sen nedostal křídla.
Alespoň takhle pomůžu a budu mít dobrý pocit.
Hurrá do sbírky :,) a nezapomeneme nakoupit pár lízátek do mikulášských sáčků pro prďolky v kojeńáku.