Našla jsem starý dopis mým kamarádkám, které mi pomáhaly.... po těch letech mě dojal...
DĚKUJI ZA ÚČAST.
JAKO SKOROVŽDY SE LEHCE opíjím, abych to vůbec "dala" a nezbláznila se.
Moc dobře si pamatuji Tebe Alenko Vargová, jak jsi mi vyprávěla... svoji návštěvu v ústavu :,)... jak tě míjely dětičky s tetou a ty jsi ztrácela odvahu, co blíže jsi byla ke vstupním dveřím :,, ?
Pamatuji si Tebe, Moniko, jak jsi mi dodávala odvahu a tahala mě za rukáv od kabátu, abys mě dostala pryč od dveří, kde byly v postýlkách ty hýkající dětičky....?
Pamatuji si i sebe, jak jsem si dávala velice silnou kávu a myslela si, že mi pomůže zapomenout na holčičku s polovinou mozku. Byla tak krásná a milá... a my se pak dozvěděli, že ji rodiče mlátili tak, že ji právě tu polovinu mozku museli po té odoperovat... natahovala ručičky ke každému, kdo se přiblížil....
Horor.
Těžce obdivuji ty sestry-tety!
Dnes jsem nesla něco na oddělení. Mrkla jsem do místnosti, kde bylo asi pět postýlek. Ta děcka na mě tiše koukala. Jen jeden chlapeček se rozplakal. A já měla milion chutí plakat s ním...
V září jsem hrabala listí se svým odborem strukturálních fondů ministerstva vnitra. Dobrovolnický den v mých rukou nemohl dopadnout jinak :,) Nikdo z nich nikdy asi nezapomene na ten báječný den :,). V dobrém. Stejně jako vloni hrabali listí a zbytek roku vzpomínali na Otíka, který si před spaním schovával botičky pod polštář, aby mu je nikdo neukradl. Tolik ze života bezdomovce Otíka..., hmm... kterému bylo asi pět let.
Miluju svoje děti! Asi je občas i těžce rozmazluji. Ale je to tím, co všechno jsem viděla a zažila. A vím, že ony to vědí. Také se mnou často vykládaly auto u kojeňáku. Pamatuji si Zdendu, kterému jsem omlouvala absenci ve vyučování a pak jela k Elišce, která byla po operaci ruky v Krči.........
Děkuji Vám za účast! :,)
Děkuji a přeji vše dobré..........
Vaše Alena Kopanicová