Nemám klasické vzory..., mně pomáhají slabší souputníci

19.04.2014 21:44

Ráda si přečtu o lidech, kteří něco dokázali. Jejich rozhovory, citáty. Líbil se mi T. Baťa, který tvrdil, že "měřítkem úspěchu není hromada zlaťáků. Bohatstvím je vzdělání, určitá dosažená míra morálních hodnot, otevřená mysl a svoboda."

 
Líbila se mi Sylva Legnerová se svými body pro občana:
· nedat se,
· nebát se,
· mít trochu nadhled
· a nebýt líný zalistovat zákony.
 
Přebírání jakéhosi celoživotního vzoru vnímám jako nedostatek sebevědomí a hrdosti. To neznamená, že by mi chyběly vzory. Ale.. jsou to lidé na nichž obdivuji jejich práci, cílevědomost.
 
Ani v dětství jsem neměla pokojík vylepený plakáty s krásnými zpěváky či populárními herci jako moje kamarádky. A když se nad tím dnes zamyslím, ani se mi to nikdy nelíbilo. Asi jsem nikdy neměla vzory v pravém slova smyslu.
 
Mými vzory (ironie je mi vlastní), ke kterým jsem já vzhlížela, byli na střední škole starší spolužáci, kteří byli menší, slabší a pokud možno i hloupější než já. Když mi bylo ouvej, vzpomněla jsem si na svůj objekt. S vnitřním pokřikem "když to dokáže on,.. tak já taky!" jsem zvládla hodně situací, které mi daly zabrat. Tenhle doping mi drží dodnes.
 
Na vzory tedy nevěřím. Líbí se mi lidé, kteří mě postrčí dopředu.
 
Těm ráda naslouchám a snažím si pamatovat.
 
Alena